Historie obce

HIS1

Proseč (tak zněl původní název vsi) patřila k drobným šlechtickým statkům, které ve středověku vznikaly po obvodu rozsáhlého panství pražských arcibiskupů a které je oddělovaly od držav významných šlechtických rodů v okolí. Kromě poddanských usedlostí se v Proseči již ve 14. století nacházelo šlechtické sídlo, nejspíš dvorec nebo snad již tvrz, která je ovšem výslovně zmiňována až v roce 1468.

Proseč byla majetkem vladyků z Proseče, z nichž první, Drslav, je připomínán v roce 1370. Podle svého rodového znaku, dvojice zkřížených vidlí, byli vladykové z Proseče rodově zpřísněni
s později mnohem známějším rodem Leskovců z Leskovce.

Na konci 14. století vlastnil Proseč Jan Hazmuka z Proseče, který byl v domácí válce té doby stoupencem Rožmberků proti králi Václavu IV.

V roce 1415 připojil svou pečeť k jednomu ze stížných listů, jimiž česká šlechta protestovala u koncilu proti upálení Mistra Jana Husa. Krátce nato však Jan Hazmuka zemřel, neboť již roku 1417 byl jediným vlastníkem statku kněz Mikuláš, plebán (zastarale kněz ustanovený mimo biskupské sídlo, ve středověku i farář, zejména venkovský) v Pošné, Drslavův syn.

O držitelích Proseče v době husitské revoluce nejsou k dispozici žádné doklady. Není vyloučeno, že statek již tehdy držel majitel Vokova Chval z Chmelného, který byl purkrabím na statcích předního odpůrce husitství, Oldřicha z Rožmberka. HIS2Nejpozději v roce 1446 se majitelem Proseče (nebo jejího dílu) stal Chvalův syn Vikéř, který byl rovněž v rožmberských službách.

Kolem roku 1461 se prosečský statek dostal do držení Víta z Pelhřimova a Mikuláše Tytlmatla, a když po nich nezůstali naživu žádní dědici, připadl jako odúmrť králi Jiřímu z Poděbrad, který jej v roce 1467 daroval svému věrnému stoupenci a jednomu z nejvlivnějších mužů té doby Burianovi Trčkovi z Lípy. Ten jej však již roku 1468 prodal Prokopovi Štítnému ze Štítného.

Nejpozději na počátku 16. století Proseč náležela Prokopovu synu Václavovi ze Štítného, který působil v službách pánů z Hradce. V roce 1535 statek s tvrzí v Proseči a několika okolními vesnicemi koupil majitel kamenického panství Jan Leskovec z Leskovce. Při dělení jeho pozůstalosti v roce 1549 přešla Proseč spolu s Božejovem do vlastnictví Janovy dcery Doroty Ostrovcové z Leskovce. Při dalším dělení majetku v roce 1564 se Proseč stala opět samostatným statkem, který připadl nejmladšímu z dědiců, Ladislavu Ostrovcovi z Kralovic, který se však jeho správy ujal až po dosažení zletilosti v následujícím desetiletí. Po jeho smrti vládla na Proseči krátce vdova

Anýžka, která statek v roce 1602 prodala příbuznému Janu Ostrovcovi z Kralovic na Vlašimi a Novém Domašíně, od nějž jej roku 1604 koupil další z příbuzných, Ladislav Ostrovec z Kralovic. Za tohoto majitele dosáhl prosečský statek největšího územního rozsahu, neboť k němu přikoupil i statek Čížkov s městečkem Nová Cerekev.

V době stavovského povstání se Ladislav Ostrovec přiklonil na stranu českých stavů a snad odvetou za to byla v roce 1619 Proseč vypleněna císařskou armádou. Po bitvě na Bílé hoře byl Ostrovec shledán vinným podporou povstání proti císaři a prosečský statek mu byl v roce 1623 zkonfiskován. V dražbě jej však koupila jeho třetí manželka, katolička Ozyana, rozená Beřkovská ze Šebířova.

Již rok na to byl Ostrovec, během svého pražského pobytu, zabit a Ozyana se záhy znovu provdala za císařského rytmistra Jana Lipolta Voračického z Paběnic, který se stal po smrti Ozyany v roce 1630 na Proseči jediným pánem. Voračičtí drželi Proseč s krátkou výjimkou až do počátku 18. století. Tehdy byl statek opět rozdělen na menší díly a samotnou Proseč koupil v roce 1707 Josef Běšín z Běšin, od něhož ji v roce 1724 získal Felix František Leopold Šenovec z Ungersvertu.

Roku 1733 Proseč koupil Jan Petr rytíř von Augustin. Na konci jeho vlády stál v Proseči malý kamenný zámek, značně zpustlý, o 15 pokojích, z nichž některé měly štukované stropy. Velký sál měl šest oken, vlašský komín a byl vyzdoben loveckými obrazy. Při zámku byly postaveny byty pro zaměstnance, sýpka a kaple sv. Rocha s dvěma oltáři, rovněž se štukovou výzdobou.

V roce 1747 prosečský statek koupila Antonie Schleichartová z Wiesentalu, ovdovělá Richterová, dcera pelhřimovského primátora a královského rychtáře Josefa Ignáce Pichmana. V dědictví její rodiny se statek udržel až do počátku 19. století, nejprve jej vlastnila dcera Marie Františka Kerndlingerová z Ehrenfeldu (1782 – 1816), poté její syn Jan Nepomuk Kerndlinger, rytíř z Ehrenfeldu, který však Proseč již následujícího roku prodal.

Další majitelé se rychle střídali. V roce 1817 se vlastníkem Proseče stal svobodný pán Rüdiger von Stillfried, který statek v roce 1820 prodal rytíři Josefu von Prochazkovi a jeho manželce Anně. Roku 1822 Proseč koupil pražský měšťan Ignác Stefan, který se však natolik zadlužil, že v roce 1829 statek získal jeho věřitel hrabě Vincenc z Valdštejna – Vartenberka.

Na přelomu 18. a 19. století se jako název zámku a obce začalo prosazovat dnešní pojmenování Proseč-Obořiště, které mělo svůj původ v existenci dvora Obořiště stojícího nedaleko vsi již na počátku 18. století (do té doby se Proseč odlišovala od stejnojmenné obce se zámkem u Pacova, někdy přízviskem podle majitele, např. Proseč Wiesentálská nebo Ehrenfeldská).

Valdštejnové – Vartenberkové drželi Proseč až do 80. let 19. století, kdy ji koupil Leopold, říšský svobodný pán Sternbach ze Stocku a Luttachu. Ve vlastnictví jeho potomků se velkostatek udržel až do konce druhé světové války, kdy byl jako majetek osob německé národnosti podle prezidentských dekretů zkonfiskován.

web