Historie sboru

1910 byli přijati první členové sboru. Jednalo se o těchto dvacet členů.

1910 byli přijati první členové sboru.Jednalo se o těchto dvacet členů.

Na první srpnové valné hromadě byli zvoleni první přestavitelé a funkcionáři sboru.
… Starosta sboru – Antonín Vojna – č.p. 7
… Velitel sboru – Josef Vála – č.p. 16
… Podvelitel sboru – František Váňa – Částkovice
… Jednatel sboru – Jan Kalina – č.p. 12

Sbor měl za úkol chránit majetek v obou obcích. Znamenalo-to,když v obci došlo k nějakému požáru domku nebo ve velkostatku, některý z  obyvatelů požár zjistil, ihned informoval velitele. Velitel rychle s ruční sirénou nebo trubkou, zvonem svolal všechny dostupné členy ke  skladišti hasičského nářadí a se stávající technikou šli nebo jedním párem koní odjeli zasahovat k požáru.  Hasičská technika: Obecní zastupitelstvo se v témže roce rozhodlo zakoupit pro potřeby sboru dvou nápravovou stříkačku taženou jedním  párem koní s příslušenstvím. Stříkačka byla zakoupena od firmy „Smejkal Praha“ za 2 500 korun. Stříkačka byla obsluhována ručně, čtyři muži  čerpali vodu z vodního zdroje pomocí hadic na místo požáru. Jak jsem již psal, stříkačka byla tažená párem koní. Tyto koně byli smluvně  obstarány s velkostatkem. Jednalo se o dva páry koní a vodili je svěření kočí. Když přišla zpráva z okolních obcí, že zde vypukl požár první
informace šla vždy po veliteli ke kočímu, který přivedl koně. Mezi tím se ve skladišti soustředilo družstvo mužů, které odjelo společně do  obce na pomoc domácím hasičům. Postižená obec tuto návštěvu zcela potřebnou, vždy náležitě ocenila drobným pohoštěním a veliteli obecní úřad  vyplatil náležitou odměnu. Při I.výročí vzniku SDH se 14.července v Proseči-Obořišti konalo okrskové hasičské cvičení. Součástí cvičení bylo  svěcení hasičské stříkačky. Svěcení prováděl místní rodák, farář a říšský poslanec Jan Vacek. Kmotrou se stala zdejší zámecká paní Constantie  Sternbach. Na tuto poctu hasiči nechali vyrazit medaili. Na jedné straně byl vyražen letopočet vzniku sboru a hasičské motivy, na druhé straně
hasičské heslo „Jeden za všechny, všichni za jednoho“. Někteří zdejší rodáci ji po 89. letech mají doma na památku na své předky a zaslouženě ji  střeží jako oko v hlavě.  Po těchto slavných začátcích sboru přišly na sbor a obec nesnáze. 26.července 1914 byl spáchán atentát na následníka trůnu Ferdinanda de  Este a jeho manželky Žofie. Po ultimátu Rakouska-Uherska Srbsku, vyhlásil císař František Josef válku Srbsku. Srbsku podle dohod přišlo na  pomoc Rusko, Rakousku Německo, posléze vyhlásilo válku ústředním mocnostem Francie a Anglie a začala I.světová válka. Touto válkou byla  zasažena i naše obec, tudíž i sbor. Do roku 1916 museli rukovat všichni schopní muži, kteří dovršili 21let a nepřesáhli 42 let. Po roce 1916  museli odejít na frontu muži od 18-50 let. Znamenalo to, že ve vsi na chalupách zbyly pouze ženy, starci a děti. To mělo samozřejmě vliv i na  práci sboru, prakticky kromě zásahů u požárů se ve sboru pochopitelně nic nedělo. V této válce ač je naše obec nevelká, padlo mnoho mužů, kteří  byli často členy sboru nebo jejich otcové. Ti pak ztrátu svých synů nesli až do své smrti.  Toto jsou jedni z největších hrdinů naší obce, kteří padli na ruské, francouzské, italské a Srbské frontě.

 Josef Přibyl
František Toman
Jaroslav Nenadál
František Hypš
František Souba
František Kalina
Karel Paulík
František Roubík
Antonín Novák
Karel Háza
Jan Rákos
Josef Rákos – vrátil se,však 1920 zemřel na následky válečného zranění
Jan Trkola — bojoval ve východních legiích,zúčastnil se bitvy u Zborova

Nikdy nezapomeneme !!!

Po válce začal život ve vsi úplně od začátku, pomalu se vraceli domů muži z války. Ti přinesli do vesnice nové pokrokové názory na  svět. Tito pánové se, ale už nevrátili do starého mocnářství, ale do mladého nového státu s názvem Československá republika. I v naší  obci se vytvořily první politické strany-sociálně demokratická a republikánská. Sbor začal opět pracovat, tak jako když pracoval před  válkou, dokoupil potřebné hasičské náčiní a oděv. V roce 1923 se obecní zastupitelstvo po opětovných žádostech od sboru nechal vystavit  hasičskou zbrojnici se světnicí nákladem 22 000 Kčs. Do zbrojnice se přesunulo veškeré hasičské nářadí a stříkačka, světnice sloužila  pro noční požární hlídky k odpočinku. Toto se posléze nelíbilo členům ze sousední obce Částkovice. Členové z Částkovic požadovali  zakoupit do své obce novou stříkačku. Na tento návrh Prosečští hasiči nepřistoupili, protože se správně domnívali, že finance na stříkačku  by měli požadovat od zastupitelstva a ne od sboru a jednak hasičských peněz nebylo mnoho. Členové z Částkovic se poté roku 1925 rozhodli  sbor opustit a vytvořit svůj vlastní. Majetek sboru se dělil následovně: nářadí a oděv byl rozdělen na polovinu, stříkačka zůstala v Proseči.

Po válce také začal sbor pořádat různé kulturní zábavy a veselice například hasičský ples, pálení čarodějnic, kácení máje, tančení  besedy, pouťové a posvícenské zábavy a v zimě několik ochotníků hrálo divadlo. Ještě dnes často nejstarší občané si vzpomenou, jak  se za mlada lidé díky hasičům bavili. Ve třicátých letech přišla na celou republiku krize a bída. Nákupní ceny obilí se pohybovaly  tak nízko, že ho chalupníci raději neprodávali. Například nákupní ceny žita za 1q byla 90 Kčs, ječmen 70 Kčs, oves 68 Kčs, brambory 24 Kčs.  Nákupní ceny dobytka se pohybovaly kolem 2-3,5 Kčs za kg a u prasat 6-7,5 Kčs za kg.  V těchto těžkých dobách pro občany, odešel v listopadu 1932 dlouholetý starosta sboru a hostinský č.p.15 František Novotný. Pohřbu se  zúčastnil celý sbor, žezlo po starostovi převzal dosavadní velitel Josef Vála č.p.16. V druhé polovině třicátých let za obec a sbor  účastnili pohřbu prvního presidenta Československa T. G. Masaryka. Do Prahy odjeli,velitel sboru a hostinský z „pivovaru“Bohumil Opitz, starosta obce Jan Souba, Jan Novotný hostinský č.p. 15, místní obchodník František Kos a František Povýšil. Po pohřbu TGM jako by lidé  pohřbili i celou republiku. Následovalo tomu nejprve vítězství NSDAP a Adolfa Hitlera v parlamentních volbách 1933 v Německu. Rozpoutal v  Evropě druhou světovou válku. Před napadením Polska 1.září 1939 Hitlerovským Německem si tato země na podzim 1938 od evropských mocností  Anglie a Francie vynutila postoupení československé pohraničí což činilo třetinu území Československa 15.března 1939 obsadilo Německo  Československo celé a vytvořilo protektorát Čechy a Morava, ze Slovenska byl vytvořen proněmecký samostatný stát.  Pro obyčejné občany to nebylo též jednoduché, ve vsi bylo několik spoluobčanů, kteří byli německé národnosti. Většinou se jednalo o  zaměstnance velkostatku, kteří museli rukovat na sovětskou frontu. Němci zavedli obrovské odvody z úrody a dobytka, vše bylo na lístky  a lidem zůstalo velice málo obživě. Pro sbor válka znamenala nové požadavky od obce a státní moci. Sbor musel držet noční hlídky, každý  činný člen prováděl tuto hlídku. Hlídali důležité objekty v obci, například majetek velkostatku, lihovar, stáje a převážně železniční  mosty nacházející se v katastru obce. Pro tuto činnost sbor neměl dostatek mužů, proto přijal nové mladé občany do sboru. Některé z nich  máme i dnes ve sboru a těší se pevnému zdraví.  Začátkem roku 1941 se sbor rozhodl o zakoupení nové motorové stříkačky. Tuto stříkačku zakoupil sbor za účasti obce, protože samotný  neměl finanční krytí. Stříkačka je ještě dnes ve výbavě hasičské zbrojnice a letos podstupuje místními hasiči pana Pikla a Šafraty  rozsáhlou generální opravou, aby mohla znovu ukázat své umění při zásahu na 90.výročí založení sboru. Na konci války sbor dostal  smutnou zprávu o neštěstí v Leskovicích, ihned jim jeli občané na pomoc. U Moravče je zastavili místní lidé a seznámili je se situací  ve vsi. Poté všichni už čekali na příjezd Rudé armády, našich osvoboditelů. Do vsi nejprve přijeli koňské povozy pak motorizované  jednotky. Vojáci si v parku a v místních lesích postavili pěkná obydlí a zůstali u nás skoro tři měsíce.  Po válce se i v naší obci začaly také uplatňovat Benešovy dekrety a znárodnil se veškerý majetek velkostatku (zámek, lihovar, hospodářské  budovy, lesy a pole).Díky těmto dekretům mohla i u nás začít druhá parcelace. Chalupníci a zaměstnanci velkostatku měli možnost zakoupit  si za nepatrný poplatek lesy, pole, louky a hospodářské budovy velkostatku. Někteří lidé raději místo parcelace volili odstěhování do  pohraničí, kde měli možnost obhospodařovat majetek po Němcích. Pro tento odliv obyvatel sbor začal svou práci opět úplně od začátku.

Po roce 1948 se ve vsi změnil život lidí velice radikálně. Ve vsi vzniklo v roce 1952 jednotné zemědělské družstvo a lidé se začali učit  společně hospodařit. Vznik družstva mělo příznivý dopad i na sbor. Členové měli o něco více času, než když hospodařili soukromě, a proto se  více zapojili do činnosti sboru. Ten ochotně pomáhal místnímu družstvu při sběru kamene nebo při žních. Místnímu národnímu výboru pomáhal  při stavbě rozhlasu nebo při úklidu obce. Za obdržené peníze pořídil sbor pro občany vlastní televizor, který pravidelně v sobotu houfně  navštěvovaly celé rodiny z obce. Kromě televize se v těchto letech provozoval v obci velice zdařilý kulturní život občanů, například konaly  se plesy, zábavy, zájezdy, společně se svazáckou organizací divadelní představení.  V roce 1953 náš sbor společně s republikovým výborem změnil svůj název a to z místní organizace hasičské jednoty na MO Československého  svazu požární ochrany.  V sedmdesátých letech zakoupil MNV stříkačku PPS-12 s příslušenstvím. Po sloučení JZD K. H. Borovského do většího celku darovalo družstvo  vojenský štábní automobil na podvozku Tatra 805.MNV sboru postupně zakoupil 17 vycházkových stejnokrojů. Tyto obleky se především používají  k prvomájovým oslavám, při posledním rozloučení se svými členy nebo při výročních členských schůzích, do plesů atd. Dnes po bezmála 25 letech  slouží neustále u sboru, i když by bylo velice potřebné je obměnit. V roce 1978 složili mladí požárníci a družstvo žen zkoušky o odznak  „vzorný požárník lll.stupně“, družstvo žen bylo dokonce první, které ho obdržely na našem okrese.  V osmdesátých letech běžel život sboru bez nějakých problému dopředu. Požárníci pomáhali místnímu JZD, členové přebudovali obci v akci „Z“  z občanského výboru na kulturní stánek, kde po deseti letech se opět ve vsi začaly pořádat plesy nebo dětské karnevaly pro děti.  Na konci osmdesátých let pod vedením pánů Šafraty, Votápka a Zabloudila, byl založen kroužek mladých požárníků. Tento kroužek se začal učit  zacházet s hasičskou technikou a brzy se účastnil okresní mládežnické soutěže „PLAMEN“, kde se vždy velice dobře umístil. Díky trvání tohoto  kroužku dnes má náš sbor nejmladší věkový průměr v celém okrsku a nemá problémy postavit 3-4 družstva seniorů v okrskové soutěži.  Po sametové revoluci a rozpadu Československa se změnil i náš sbor. Československý svaz požární ochrany byl znovu přejmenován na „sdružení  hasičů Čech, Moravy a Slezska. Sbor pracoval nadále jako v předchozích desetiletí, a proto se dnes může říci, že je zde vybudována funkčně  schopná organizace, jak při zásahu u požáru nebo při kulturních a společenských událostech v obci, nebo při výchově mládeže.  SDH v obci má dnes u příležitosti 90. výročí založení sboru 75 členů. Jedná se o družstva žáků dorostenců, žen, veteránů a dvou družstev mužů.  Činnost sboru je zaměřen na prevenci a údržbu svěřené techniky, provádí v obci preventivní prohlídky. Účastní se na soutěžích v rámci okrsku. Stará se o kulturní vyžití občanů i sousedních obcí. Lze si jen přát, aby tato práce hasičů měla trvalou stoupající úroveň.

Motto: „Jeden za všechny – všichni za jednoho“

Když lidé poznali oheň a začali jej používat zjistili, že je dobrým sluhou, ale zlým pánem. Obavy ze škod, které páchal přinutilo lidstvo hledat způsoby, jak čelit jeho řádění. Tím začaly i první prevence proti tomuto živlu. První hasičský sbor byl založen v Praze roku 1853, koncem r. 1870  bylo v tehdejším Českém království už 20 dobrovolných hasičských sborů a další byly postupně zakládány v 19. a 20. století vznikaly i na vesnicích.  Hasičské sbory prošly dlouhou složitou, ale i pracnou cestou svého vývoje, prodělaly spolu s dějinami našeho národa i své proměny. Postupně vznikaly  prvotní protipožární zákony, zdokonalovaly se organizační formy a prohlubovala se taktika a péče o majetek občanů a i o majetek, kterým hasičské sbory  disponovaly. Vznikaly nové tradice, zvyky, obyčeje a měnil se i samotný způsob života lidí.